Červený Trpaslík (obraz i desková hra) +pravidla / Red Dwarf (painting and boardgame) +rules
Acrylics on a 20 inch (50 cm) wooden board
Present for my friend and Red Dwarf fan Fshizz. PS: Thanks for translation of the game rules.

Červený Trpaslík

Pravidla ke hře

Vaším úkolem je dostat se jako první na symbol Červeného Trpaslíka uprostřed herní plochy

a tím vyhráváte neomezený příděl potravin z lodních zásob po celý týden.

Hra je určena pro 2 - 4 hráče od 8 let - 3 000 000 let.

Vybrat si můžete ze 4 různých postav:

Lister- černá figurka,  Rimmer- modrá,  Kocour- červená,  Kryton- stříbrná.

Hráči by měli pro lepší orientaci ve hře sedět tak, aby motiv jimi vybrané postavy ležel jejich

směrem. Postupujete dle kostkou hozené hodnoty, ale pozor, v této hře nemáte s hodnotou

6 další hod navíc. Hráči se mohou dělit o stejné pole, pokud na něj vstoupí zároveň.

Na herní ploše se nacházejí různé symboly (všechny symboly platí jako 1 herní políčko).

Pokud na některém z nich dokončíte svůj tah, pokračujte dál dle instrukcí, uvedených v

podmínkách symbolů. Symbol se vždy týká jen postavy, která na něm v tu chvíli stojí.

Některé symboly platí pro kohokoliv z posádky, některé jen pro danou postavu, ale žádná

ze čtyř postav není zvýhodněna.

Lister má 3 kladná pole a 2 záporná, zbytek posádky 2 kladná a 1 záporné pole.

V případě, že se ve hře vracíte a znovu dokončíte tah na symbolu na kterém jste dříve

zastavil, nemá na vás již vliv. (mimo Listerovy kytary, zasahujíc do dvou polí po směru hry)

Pokud jsou všichni hráči donuceni stát v tom samém kole, dané symboly se navzájem anulují.

Příjemnou  zábavu, Vážení  vesmírní  dobrodruzi.

Když na symbol vstoupíš:

4 barevné meteority

Start!

Fotka Fidži

Cíl cesty je daný, Fidži! Pro některé Fušál! Ze samého nadšení máte další hod.

Listerova kytara

Noci na palubě těžební lodi mohou být dlouhé a bezesné, Lister má však svou kytaru a proto si zahraje ještě jednou. Ohmmmmmm   (Toto je jediný symbol, na který můžete vstoupit i 2x za hru.)

Kobliha, párek a posvátná čapka

Kocour, zfanatizovaný kočičím náboženským kultem Červenočapkářů, jedno kolo stojí.

Kocour

Ale ne! Kocour objevil vaše tajné zásoby cigaret, sbírku cínových vojáčků, sadu náhradních hlav a vše ukryl kdesi v útrobách lodi. Tím pádem mu budete muset pár dní sloužit. Jedno kolo stojíte, vstoupí-li na toto pole Kocour, má hod navíc.

Mluvící toustovač

Kryťák opravil mluvící toustovač a ukázalo se, že díky společným zálibám k domácím pracím je mu skvělým parťákem u žehlení. Kryton má hod navíc. Zbytek posádky ovšem tento "šílostroj" příliš v oblibě nemá a jedno kolo se zdrží marnými pokusy jej zničit.

Polymorf (Emocuc)

Emocuc dříme v nákladovém prostoru po vydatné večeři, k níž měl strach, marnivost, špatné svědomí a vztek. Dezorientovaná posádka jedno kolo stojí.

Bazukoid

Každý vesmírný dobrodruh má u pasu svůj věrný bazukoid. Pomohl vám prostřílet se k dalšímu hodu.

Mokul

U tohoto přístroje si nikdy nemůžete být jistý, kam vás přemístí. Máte ještě jeden hod, ale v případě liché hodnoty ustupujete zpět.

Listerův koš na špinavé ponožky

Nechtěně jste prošel okolo Listerova koše na špinavé ponožky a následné mrákoty vás jedno kolo pozdrží. V koši se ale také ukrývají Krytonovi nanoroboti, a proto máte v kole kdy stojíte, šanci jednoho hodu a pokud trefíte 6, nanoroboti vás obdaří nadlidskou silou a o tuto hodnotu postupujete dál.

Rybu, rybu, rybu

Kocour objevil jídelní automat. Má ryb, co hrdlo ráčí a hod navíc.

Dave Lister

V útrobách vraku replikantské válečné lodi objevil Lister bájný recept na kuře Vindaloo po gelfsku. Bohužel, posádka po pozření tohoto záhadného pokrmu musela strávit zbytek dne kloktáním kapalným dusíkem a jedno kolo nehraje. Listerovi samozřejmě chutnalo a přidá si  ještě jeden hod.

Servisní robík

Servisní robíci mají svá nenechavá klepítka ve všem a tak pro vás během mžiku sehnali hod navíc.

Eskortní boty

Byly vám přiděleny eskortní boty. Naneštěstí s vámi zabloudily a vrátíte se o 4 políčka zpět.

Rimmerův „kýlní pás“

Již na první pohled je znát, že Rimmer v Listerově těle nějaké to kilo shodil. Nikdo však netuší, že pod jeho županem se ukrývají podvazky. Mazaný Rimmer získal další hod. 

Vesmírný mol

Lister si na této hmyzí verbeži opravdu pochutnal, jeho žaludek má však jiný názor. Dave si bude muset na jedno kolo odskočit.

Instantní nudle

Už máte opravdu veliký hlad a tak jste se rozhodl pozřít tento nepoživatelný pokrm. Následující noc pro vás bohužel nebude příjemná. Další kolo stojíte, nebo tedy spíše sedíte.
 

Arnold J. Rimmer

Rimmer vás pozval na večer s promítáním telegrafních sloupů 20. století. Nadšený Rimmer má hod navíc, zbytek posádky totálně vysílený nudou jedno kolo stojí.

Kocourův zkrášlovač (Fén)

Zásuvky v řídícím centru jsou zase plné Kocourových zkrášlovačů. Foukne si ještě jeden hod. Další členové posádky se však musí proklestit neuvěřitelnou spletí kabelů, což je na jedno kolo pozdrží.

Slizka Kamila

Není to snad kouzelné?!  Je to jak pohádka. Android potká androida, z něhož se stane chameleon, android ztratí chameleona, jenž se změní na slizku a android získá zpátky slizku. Kryton zažil další update svého emočního čipu a má hod navíc.

Hodinky s Holem

Holly vám poradil velmi užitečnou zkratku, máte ještě jeden hod.                                                            Bohužel, jak už to u Hola chodívá, vše tak trochu zeslonil a tak se vám možná jeho zkratka nevyplatí. Házíte tedy ještě podruhé, ale tentokrát ustupujete zpět.

Listerova palubní motorka

Tento ďábelský stroj vám na několika kilometrové kosmické lodi vždy ušetří nějaký ten čas. Zkrotit jej však dokáže jen jeden jediný tvor ve vesmíru, Dave Lister. S dredy vlajícími ve větru si dojel pro další hod. Další členové posádky se také snaží osedlat tohoto neposedného motorového oře, ale vždy to skončí stejně - rehabilitací na ošetřovně po jedno kolo.

Psiréna

Celá tato oblast je prolezlá geneticky vytvořenou formou života, která dokáže změnit vaše vědomí a tak se snažíte co nejrychleji z ní uniknout. Naneštěstí, každý váš hod má obrácený výsledek, tedy 6=1, 5=2, 4=3, ale také 3=4, 2=5 a 1=6.

Krytonova ruka

Krytonova odnímatelná ruka se pomalu škrábe nahoru po Listerově noze, ten si ovšem na tarantule příliš nepotrpí a k smrti vyděšený na jedno kolo úplně ztuhl.

Kryton 2X4B523B

Přetížený Kryton se rozhodl vzít si pár dní volna. Bez úklidového robota se ale rychle mění stav paluby. Lister zapatlal celé řídící centrum a Rimmer už druhý den hledá tlačítko na Červený poplach, Kocour se přilepil ke zbytkům sýrové pizzy, které nechal Lister v jídelně na židli a samotný Lister už několik hodin hledá alespoň z jedné strany čisté trenýrky. Všichni se na jedno kolo zdrží. Odpočatý Kryton, pln nové energie má hod navíc.

Natěračský váleček s červenou barvou

"No tak holoto líná, nežvanit a makat!" Queeg vás donutil obléct si skafandr a zvenčí natřít část Červeného Trpaslíka. To vás na jedno kolo zdrží.

Pan Filuta

Virem šílenství nakažený Rimmer pobíhá s panem Filutou po chodbách a ohrožuje všechny svým vražedným pohledem. Jedno kolo karantény mu neuškodí.

Kord sebevědomí a hrobeček Rimmerova šarmu

Rimmerův šarm už to má dávno za sebou, jeho sebevědomí má však ještě nějakou šanci. Hořkost, pochybnost, prašivý pes nedůvěra a  mrzká osamělost okusí meče Rimmerových metaforických mušketýrů. Hlava opovrženíhodného je tím pádem zachráněna a navíc, Arnie má jeden hod k dobru. Zbytek posádky však v prostředí Rimmerovi zmatené duše zabloudil a potrvá jedno kolo, než nalezne cestu ven.

Přívěsek na klíče s písmenem Cé

"Ale Kryton se píše s Ká!" Kryton měl příšernou vizi budoucnosti bez pana Listera, čímž byl těžce poškozen jeho program racionality. Zmatený droid jedno kolo stojí.

8 citrónů v tašce

Narazil jste na Ježíše z Cézarie, naléhajíce na vás, zdali byste mu pro jeho citróny neopatřil ten úžasný a důmyslný vynález zvaný Taška. Hledáním se zdržíte jedno kolo.

Kosmik I.

Kosmik se začíná pomalu rozpadat. To vám komplikuje cestu vpřed a zaneprázdněný opravami se jedno kolo zdržíte. (Týká se všech 3 částí symbolu na herní ploše)

Červený Trpaslík

Cíl! (Jelikož vás poškozený Kosmik již tak dosti zdržel, nemusíte na cíli přesně zastavit - stačí jej dosáhnout jakýmkoliv hodem. Pokud ovšem chcete, můžete hrát i variantu s dokončením tahu přímo na Trpaslíku.)

RED DWARF Board Game

Rules

Your task is to be the first one who gets to the center of the Red Dwarf mining ship to win unlimited rations of food for one week from the ship’s supplies.

The game is meant for 2 – 4 players aged between 8 – 3,000,000 years old.

You can choose from the following characters:

Lister – Black figure,

Rimmer – Blue figure

The Cat – Red figure

Kryten – Silver figure

For better orientation players should sit around the board facing their character.

Move according to the roll of the dice. Note that the number 6 doesn´t give you any additional rolls.

The players can share a playing field if they reach it at the same time.

There are several symbols in the playing area (each counted as a single playing field).

If you step on one of these fields you proceed with the instructions mentioned in the rules for the symbols.

Each symbol only affects the player that is currently standing on it.

Some symbols are valid for all characters and some symbols only for a particular character but none of the characters has an advantage.

Lister has 3 negative and 2 positive fields and the rest of the crew 2 negative and 1 positive field.

If you have to go backwards in the game and step on the same field you already stepped on again it has no effect any more on you (apart from Lister’s guitar which can be stepped on 2x in the direction of the game play).

If all players have to sit out one round the symbols are automatically nullified.

Enjoy the journey fellow space adventurers!

When you step on the symbol:

4 colored meteorites

Start!

Picture of Fidji

The goal of the journey is clear: Fidji or, as others would say: Fyushal! Out of pure enthusiasm you have one more roll of the dice.

Lister’s Guitar

Nights on board the mining ship can be long and dreamless but Lister has his guitar and can roll the dice one more time. Ohmmmmmm. (This is the only symbol you can step on 2x during the game)

Donut, Sausage, Sacred hat

The Cat, becoming a sacred red hat cult fanatic has to sit out one round.

The Cat

Oh no! The Cat found your cigarette supplies, your collection of tin soldiers, your set of spare heads and hid them all somewhere inside the ship. Therefore, you will have to serve him for a few days and sit out one round. If the Cat steps on this symbol he can roll the dice one more time.  

Talkie Toaster

Kryten has repaired the Talkie Toaster and it turned out that due to common fondness for housework he is a splendid companion for ironing. Kryten can roll the dice one more time. The rest of the crew, however, doesn´t particularly like this one-dimensional, bread-obsessed electrical appliance and has to sit out one round trying to destroy him.

Polymorph (Emohawk)

The Polymorph sleeps in the cargo hall after having eaten fear, vanity, bad conscience and anger for dinner. The disoriented crew has to sit out one round.

Bazookoid

Every space adventurer has his trusty bazookoid at the waist. As you have one too, you shoot your way through to another roll of the dice.

Matter Paddle

You can never be sure where this device will transport you to. You have one more roll of the dice but if you roll an odd number you have to go backwards.

Lister´s bin for dirty socks

Unwillingly you passed by Lister´s dirty socks bin and the following dizziness holds you up for one round. However, Kryten´s nanobots are hidden in the bin as well and as a second chance you have one more roll of the dice. If you hit 6 the nanobots will grant superhuman power to you and you can continue with this roll value.

Fish, Fish, Fish!

The Cat found the food machine and now has plenty of fish and another roll of the dice.

Dave Lister

Lister found a mythical Vindaloo á la Gelf recipe inside the replicants’ battleship wreck. The whole crew, unfortunately, had to spend the rest of the day gargling liquid nitrogen after eating this mystical dish and sits out one round. Lister, of course, enjoyed the meal and can roll the dice one more time.

Skutter (Service droid)

Skutter´s curious robotic claws are always involved in everything and thus grants you another roll of the dice.

Escort Boots

Escort boots were assigned to you. Unfortunately, they got lost and you got lost along with them. You have to go 4 fields back.

Rimmer´s hernia prevention belt

Visibly, Rimmer has already lost some weight in Lister´s body. Nobody knows, however, that under his bathrobe he hides suspenders. Smeghead Rimmer gets an additional roll of the dice.

Space Weevil

Lister really enjoyed this insect vermin meal but his stomach has a different opinion. Lister will have to sit out one round in the rest rooms.

Instant Noodles

You are really hungry and therefore you decide to eat this unpalatable meal. The following night will unfortunately not be very pleasant for you. You have to sit out the next round.

Arnold J. Rimmer

Rimmer invited you to dinner with a screening of 20th century telegraph poles. The enthusiastic Rimmer has one more roll of the dice but the rest of the crew has to sit out one round.

The Cat´s Beautifier (Hair Dryer)

The sockets on the ship are again full of the Cat´s beautifiers. He has another roll of the dice. The rest of the crew, however, has to clear its way through the cable maze and sit out one round.

Camille the Blob (Pleasure GELF)

Isn't this enchanting? Droid meets droid.  Droid becomes chameleon. Droid loses chameleon, chameleon becomes blob, droid gets blob back again. Kryten experienced another update of his emotion chip and has an additional roll of the dice.

Holly Watch

Holly gave you a tip for a very useful shortcut and you have an additional roll of the dice. However, as it sometimes happens with Holly, he screws up and the shortcut is of no benefit to you. Although you have one more roll of the dice you have to go backwards.

Lister‘s Space Bike

This evil machine will always save you some time on the several-kilometers-long space ship. But only one person can tame this beast – Dave Lister. With his dread locks fluttering in the air Lister gets one more roll of the dice. All other crew members are trying hard to saddle up this restless steed are as well but it all ends in the same way – with rehabilitation in the infirmary for one round.

Psiren

This entire belt is swarming with some kind of genetically engineered life form who can alter your perception, telepathically. Unfortunately each roll of the dice has the opposite result, meaning: 6=1, 5=2, 4=3 and vice versa: 3=4, 2=5 a 1=6.

Kryten´s Hand

Kryten´s removable hand is slowly crawling up Lister´s leg. He isn´t very fond of tarantulas and thus being frightened sits out one stiff round.

Kryten 2X4B523B

The overloaded Kryten decided to take a few days off. Without a maintenance droid, however, the state of the ship deck changes fast. Lister soiled the whole control center and Rimmer has already been searching for four days for the red alert button. The Cat got stuck to a piece of cheese pizza which was left by Lister on a chair in the cantine and Lister himself has been trying to find some underpants that would be clean at least on one side for several hours already. The crew sits out one round and the relaxed Kryten has one more roll of the dice.

Paint roller with red paint

You suckers!  Stop shirking and get working! Queeg made you put on a space suit and paint a part of Red Dwarf from the outside. This will hold you up for one round.

Mr. Flibble

Rimmer, infected by Dr. Lanstrom's isanity holo-virus, is running around the corridors with Mr. Flibble and threatens everyone with his deadly-eye look. Sitting out one round in the quarantine will not harm him.

Cord of self-confidence and Rimmer‘s charm grave

Rimmer´s charm is long gone but his self-consciousness still has somewhat of a chance. Bitterness, dubiety, distrust and execrable loneliness will face the swords of Rimmer´s metaphoric musketeers. The head of the despicable one is therefore saved and Arnie has an additional role of the dice. The rest of the crew, however, got lost in the evirons of Rimmer´s confused soul and it will take them one more round to find their way out.

Keychain with the letter C

“But Kryten is written with the letter K“ Kryten had a terrible vision of the future without Mr. Lister, which seriously damaged his rationality program. The confused droid has to sit out one round.

8 Lemons in a Bag

You met Jesus who presses you to get that astonishing and nifty invention called the bag, for his lemons. By searching for it you sit out one round.

Starbug 1

The Starbug is slowly falling apart. This makes your journey forward smegging harder and by being occupied with repairs you have to sit out one round. (this rule is valid for all 3 Starbug symbols)

Red Dwarf

Finish! (As the damaged Starbug already held you up for quite some time, you don´t have to roll the exact number for getting to the finish field (Red Dwarf) – you can reach it with any roll that is exact or higher. If you want, however, you can also play the game with a variant to finish exactly on the Red Dwarf field.)

Komixo-ilustrace pro organizaci Modré Dveře,
zabývající se problematikou sebepoškozování a sebevražd náctiletých.

Criminal Freaks

 

Smíchov
(Smíchovské nádraží)

Jižák II (South City II)
Back tattoo for Bueno

(Frame)

(Tattoo)

Subway detail

South City Tags detail

To be continued...

Pimp my DoorM
report- http://www.redbull.com/cz/cs/stories/1331688331797/pimp-my-door-foto-dvere#jump-target

The tales of the amazing homegrowns
http://www.phatbeatz.cz/fshizz-gizmo-the-amazing-homegrowns

Teréza Nováková: Dýchánky na pranýři
Ilustrace pro galerie-ne.cz
http://www.galerie-ne.cz/profily/detail/id/111/tereza-novakova-dychanky-na-pranyri

V době, kdy po sobě byli evangelíci a katolíci schopni navzájem házet kamením, začala spisovatelka Teréza Nováková ve svém domku v Proseči u Skutče pořádat Dýchánky pro paní a dívky všech vrstev. „Nejsmutnější chalupu na světě“ koupila Teréza Nováková v Proseči u Skutče, v cípu Vysočiny, roku 1903. Přivedl ji sem zájem o vesnický život, zvyky, kroje a etnografii.

Na vesnici se tato pražská intelektuálka přestěhovala po padesátce, „na sklonku svého života“ – jak se píše v jejím životopise. Sama předtím prošla dívčí školou Svatavy Amerlingové a docházela i do Amerického klubu českých dam, kam ji uvedla Karolina Světlá. V ženských spolcích v Praze bojovala za rovnoprávnost a vzdělání žen. Za sebou měla řadu 

článků, v nichž ženy nabádala k emancipaci. I na Prahu tehdy celkem odvaha. Co teprve na malé vesnické poměry, kde jeden druhému vidí do talíře?  Už jen příchod ženy-spisovatelky vyvolal na vsi  pozdvižení. Vždyť jak popisuje Nováková ve svých prózách, ženy z Vysočiny jsou ústupné, „musí být jako med a máslo, všemu se musí poddat“. Vzdělání pro dívku je tu bráno jako výstřednost. Nováková jde proti proudu. Tohle chce změnit. 

A mnohé další. Vysočina totiž pořád žije v ovzduší zakořeněné náboženské nesnášenlivosti. V části Proseče, kde bydlí, je 380 domů hlásících se ke římskokatolické církvi a 366 domácností protestantských. Přátelství se však mezi nimi nepěstuje. Vesnice je rozdělená. Na jakákoli „ekumenická“ přátelství se tu hledí skrz prsty, znesvářené tábory katolíků a evangelíků taková přátelství vnímají jako zradu. Smíšené sňatky jsou nežádoucí. Ani to se Novákové nelíbí.

Nejprve proti této nenávisti začíná bojovat ve své chalupě, s perem v ruce. Ve svých krutě realistických prózách dokumentuje případy vzájemného napadání, a dokonce kamenování. Vykresluje ale i osobní neštěstí, způsobené náboženskou netolerancí. Líčí krachující vztahy, rodinné tragédie, kdy pár neunese nátlak svých rodin, sebevraždy z nešťastné lásky. Cejch „nemanželských dětí“, jejichž život je provázen hanbou až do jejich smrti. Nebo příběh zběhlého kněze, jehož rodina čelí doživotnímu opovržení celé vesnické společnosti.

Pak pražská intelektuálka překračuje místní tabu i za prahem svého domku. Přestože je vyznáním katolička, začíná se v Proseči stýkat s evangelickou inteligencí. K pobouření všech, katolíků i evangelíků, se vzápětí začne zajímat i o sektu náboženských blouznivců, o nichž píše knihu Děti čistého živého.

Pokud dosud lidé z Prosečska nad podivínskou spisovatelkou jen zvedali obočí, po vydání tohoto románu nastalo peklo. Lidé se poznali, což vedlo k další eskalaci napětí v obci. Místní nepochopili, co je literární licence, i ti, kteří se se spisovatelkou přátelili, od ní začali dávat ruce pryč. 

V tu dobu už Teréza Nováková čelila vesnické nevzdělanosti žen aktivně. Ve své chalupě pořádala Dýchánky pro paní a dívky všech vrstev, což u vesnických mužů, kteří místo svých žen viděli u plotny a na poli, vzbuzovalo nevoli. Do útoku přešel dokonce i katolický farář. O neblahé emancipaci a škodlivém vlivu „čajů“ spisovatelky Novákové na místní ženy začal kázat v kostele. Vesničanky, které seděly v lavicích, tak byly veřejně pranýřovány. Stejný jed přicházel i od evangelického kněze. A kronikář Trkal, místní autorita, se rozhodl, že Novákovou umlčí alespoň tím, že existenci jejích dýchánků zatají ve své proklatě podrobné kronice. Spisovatelka se však dusnou atmosférou odradit nenechala. 

Co se tehdy v chalupě číslo 74 vlastně odehrávalo? Z dnešního pohledu to zní nevinně. „Vedle vážené paní Kadlecové usedla paní Chalupníková a vedle zas prostá žena zdejšího hrobníka Daňková,“ popisuje Radko Háněl v článku Dýchánek u paní Terézy sepsaném podle vyprávění jedné z tehdejších účastnic, Anny Hánělové-Pečenkové. 

Za klavír usedl mladý pianista František Jandl, vesničanky tak poprvé mohly slyšet skladby Beethovena, Čajkovského, Mendelssohna, Smetany nebo Wagnera. „Jádro, obsah, tón rozhovoru udávala spisovatelka sama. Byl zcela jiný, než na jaký byla dosud zvyklá velká většina z nás. Sdružoval, těšil, povznášel a uchvacoval nás všecky, jako na novém světě jsme se cítily,“ popisovala Anna Hánělová-Pečenková. Na dýcháncích se recitovaly verše Erbena, Havlíčka Borovského... Vesničanky se podivovaly, „kterak to pan spisovatel dovedl pěkně napsat – zrouna jak by u toho byl“.

A jak posléze v korespondenci s Novákovou píše (v nedatovaném dopise uloženém v Památníku národního písemnictví) pokrokový řídící učitel Chalupník: „Je nad jiné patrno, jak dýchánky příznivý měly vliv – abych tak řekl – na interreligizování prosečských poměrů a jak jimi učiněn byl vážný počátek, že lidé dobří různých stavů a vyznání našli konečně cesty, po nichž společně v pokoji a lásce možno jim kráčeti.“

Přestože se po útocích mužské části obce staly dýchánky až disidentskou záležitostí, Nováková v nich neúnavně a navzdory neblahému veřejnému mínění pokračovala. Proč? 

„Sedávala jsem opodál, často se zastřenýma očima, aby unikal mi čas i místo, a naslouchala jsem klavíru rozezvučenému jakoby zázrakem vším utrpením,“ píše Nováková v nekrologu Za Františkem Jandlem poté, co mladý pianista umírá na zápal plic, který si přivodil, když se do Proseče brodil sněhem při cestě na jeden z dýchánků. 

Pro spisovatelku byly dýchánky psychoterapií. Její prvorozené dítě se narodilo mrtvé, syn Theodor se utopil ve dvaadvaceti letech v Labi, dcera Marie zemřela ve čtrnácti a Ludmila v devatenácti. Syn Vladimír spáchal sebevraždu (sebevrazi byli na vesnici v opovržení pohřbíváni za zdmi hřbitova, jak Nováková popisuje v jedné své povídce). Přežili jen dva její synové, Arne a Jaroslav. Ostatní děti pochovala. 

Dýchánky pro ni byly také logickým pokračováním toho, co už dříve dělala v Praze a Litomyšli, tedy neúnavnou snahou o vzdělání žen a tím i jejich zrovnoprávnění. 

„Čaje“ jí ale rovněž poskytovaly literární materiál. Mnohé z drsných vesnických příběhů se až s dokumentární autentičností objevily v jejích knihách. A dost možná se od vesničanek sama učila, jak čelit ranám osudu.   

Uznání se Nováková na vsi nedočkala. Šikanovaná a utrápená zemřela v prosečské „nejsmutnější chalupě na světě“ roku 1912. Její snahy v Proseči ocenili až půl století po spisovatelčině smrti. Teprve v letech 1956–1996 se v katolickém kostele sloužila za Terézu Novákovou rok co rok mše jako dodatečné zadostiučinění. 

Od loňského roku obyvatelé Proseče u Skutče, katolíci i evangelíci, svorně tradici čajů - tentokrát pro ženy i muže všech vrstev – znovu obnovili. 

Autor: ms

Jan Amos Komenský: Od živého tvora přes vzdělání až k lidskosti
 Ilustrace pro galerie-ne.cz
http://www.galerie-ne.cz/profily/detail/id/81/jan-amos-komensky-od-ziveho-tvora-pres-vzdelani-az-k-lidskosti

 Janu Amosi Komenskému bylo 12 let, když mu náhle zemřel otec, o několik měsíců později matka a zakrátko nato umírají i jeho dvě sestry. Nebýt těchto nešťastných událostí, čekala by ho nejspíš podobná životní cesta jako jeho rodiče, totiž že by se stal řemeslníkem a správcem rodinného majetku. Jenže už od začátku se nic v životě tohoto chlapce nevyvíjelo podle šablony.

Rodinná tragédie v podobě smrti jeho blízkých, zatuchlost středověkého školského systému a později i překotné události pobělohorských let vlastně paradoxně pomohly zrodu fenoménu jménem Komenský, zrodu osobnosti muže, jenž zanechal už během svého života jasně čitelnou stopu nejen v akademických kruzích po celé Evropě, ale i v životech obyčejných lidí. Komenský byl pokrokář, který nosil v hlavě smělé plány na kulturní obrodu českého národa, byl zdravě tvrdohlavý a odhodlaný sepsat a vydat v českém jazyce knihy, které zpřístupní vědecké poznatky všem, a zařadí tak český národ mezi nejvzdělanější národy světa. Byl vizionář, jenž se nebál vyslovit pochybnosti, bojovat proti špatným myšlenkám jiných a který konečně vyslovil svým celoživotním konáním jasné ne nevzdělanému národu.
Jan Amos Komenský pocházel ze Slovácka, z dobrých poměrů a o jeho osudu měl otec Martin poměrně jasno. Chlapec se měl stát hospodářem, vinařem a správcem rodinného majetku. Jan začal samozřejmě navštěvovat také bratrskou školu a tam si jeho nadání už tehdy všiml biskup Lánecký, muž, který sehrál později v jeho životě významnou roli.
 enže události vzaly rychlý spád a už v roce 1604 se stal Jan úplným sirotkem. Nejdříve se jej ujala otcova sestra Zuzana. Ale počátek 17. století byl pro Moravu poměrně krutý. Komenský se stal záhy přímým svědkem válečných událostí, to když vtrhla na moravské území vojska uherského pána Štěpána Bočkaje, jenž měl sice jakési svoje politické důvody, ale jeho vojáci se přísně drželi svého řemesla a uplatňovali ho bez milosti i na obyčejných lidech: loupili, vraždili a páchali zvěrstva.

Jan s tetou před vojáky utekl do lesa a ihned po skončení bojů prchnul na statek po rodičích do Neradic, ale vojáci se nakonec dostali i tam a celé dědictví lehlo popelem. Po těchto událostech se na několik let informace o jeho osudu ztrácejí, snad měl údajně nějakou dobu pracovat ve mlýně na hospodářství svých poručníků, podle jiných byl pastýřem ovčích stád. Ať to bylo jakkoliv, tento dramatický start do života sice na chvíli zbrzdil jeho rozlet, ale Komenského nemohlo zastavit nic. A nakonec měl i trochu toho štěstí.

Biskup Lánecký po zklidnění situace na Moravě po nadaném Komenském pátral a jeho velkým přičiněním začal Jan v šestnácti letech studovat latinskou bratrskou školu v Přerově. Janova houževnatost byl nesmírná, objem učiva pro jiné žáky na deset let zvládl během tří let a bylo jasné, že musí odejít jinam. Německé univerzity a akademie se těšily velkému uznání, byly proslulé, a tak nebylo pochyb, jakým směrem se vydat. Po akademii v Herbornu začal Komenský studovat i na slavné univerzitě v Heidelberku. V roce 1614 se rozhodl vrátit domů a začít postupně pracovat na změnách, které české školy potřebovaly. Po příjezdu ho nečekalo nic nového, co by sám nepoznal. Školu našel v úplně stejném stavu, jako když z ní odcházel. Děti se dál mořily třeba deset let s látkou, kterou by mohly zvládnout za rok, učitelé je dál bili a latina se učila úplně stejně zpaměti bez porozumění jako kdysi. Žáci útrpně čekali na změnu, která nepřicházela, ale Komenského představa o nápravě už měla v té době jasné kontury.

Žák má uši na zádech

Středověké školství mělo o vzdělávání dětí jasnou představu, učení je mučení a jediná metoda, která může povzbudit žákovu píli, je bití. Žádná zábava se nepřipouští, škola je místem utrpení a ran. Obrázek středověkého učitele je také snadno rozpoznatelný – zachmuřelý muž s rákoskou nebo holí v ruce, nejčastěji s oběma. V páchnoucí třídě sedí naproti němu v lavicích chlapci učící se zpaměti latinu, které nerozumějí, a užívají „výsady“, kterou jim systém středověkého školství nabízí. Dívky ji požívat nemůžou, ty zůstávají doma, jejich jediným úkolem je připravit se na roli hospodyně a matky. Středověká škola zkrátka neměla dobrou pověst, ani Komenský, díky kterému se nakonec poměry ve školství změnily k lepšímu, na ni nevzpomínal rád, což jasně ilustrují jeho vlastní slova: „Byl jsem jedním z mnoha tisíců ubohých človíčků, jejichž kvetoucí léta mládí, strávená školskými tlachy, byla bídně zmařena.“

Přísloví o žákových uších na zádech z úvodu pak výjev atmosféry ve středověké škole jednoznačně dokresluje. Komenský to zažil na vlastní kůži, moc dobře věděl, jak zkostnatělé středověké školství systematicky ubíjí v dětech jejich přirozenou zvídavost, jak bezduché drilování latiny, četba ze staletých učebnic, soustavné bití a neporozumění ničemu už od raného dětství v žácích vytváří jasný a pevný odpor ke vzdělání. 

Od živého tvora přes vzdělání až k lidskosti

Komenský byl přesvědčen o správnosti všech svých kroků, které činil, aby se změny uvedly do pohybu. Jasně si stál za svým odhodláním, že jedině přes vzdělání vede cesta nejen ven, ale hlavně dál a právě vzdělání že je jediný možný prostředek, jak vytvořit kulturní společnost, v níž žijí lidé, ne „živí tvorové“. Škola, a ta zprostředkovává vzdělání, je dílna lidskosti, neboť vzdělání činí podle Komenského ze „živých tvorů“ lidi v pravém slova smyslu. Každý z nás, kdo jsme se narodili, se máme stát člověkem, a proto se musíme vzdělávat. Myšlenka, která žije trvale, jejíž přesah do současnosti je jednoznačný a jež jako kdyby mluvila přes několik století i na nás.

Aby ale mohl Komenský všechny svoje představy přetavit ve skutečnost, čekala ho nejen dlouhá práce na vytváření řady učebnic, metodiky a podpůrných materiálů, ale musel se vypořádat i s odporem svého okolí.  Přesvědčení, že je nutné vzdělávat všechny vrstvy obyvatel, naráželo na silný odpor bohatých, Komenský ale se sebejistým odhodláním sobě vlastním odpovídal stále stejně "…všichni musejí být vzdělaní, aby věděli, jak žít a čeho chtějí v životě dosáhnout.“ Bez ohledu na konflikty, do kterých se často kvůli tomuto svému odhodlání dostával, prosazoval svoji myšlenku „že vzdělání je právem všech“ i v případě dívek – což dostávalo vrchnost do varu, na co prý bude vzdělaná ženština? Na co bude císaři vzdělaný a samostatně uvažující národ? Vzdělání je pro vládce nebezpečné, protože učí lidi myslet. 

Komenský tak díky svému přesvědčení dokázal na poli pedagogiky vytvořit dílo obrovské kvality a váhy, kromě odborných spisů teologických, filosofických a didaktických byla Komenského síla hlavně v tom, že měl jako učitel vlastní zkušenost s „živým“ žákem z masa a kostí. Kromě jasné představy o systému jednotlivých stupňů školy, výukových metodách nebo vyučovacích předmětech vytvořil do té doby docela ojedinělé dílo Informatorium školy mateřské. To, co dnes považujeme za naprostou samozřejmost, tedy předškolní vzdělávání a výchovu, působilo ale tehdy jako zjevení. Do této chvíle se nikdo nezabýval předškolní výchovou dětí v rodině, nikdo matkám, a tedy ženám bez práva na vzdělání neporadil, nikdo se nezajímal. A pak přišlo Informatorium, které poskytlo ženám s malými dětmi jakýsi „návod“, jak se starat o nejmladší děti od narození až do šesti let. Komenský měl celý školský systém dobře promyšlený a tento spis jen podtrhuje jasnou posloupnost jeho myšlenek a dokazuje jeho jedinečnost.

Nemá smysl opakovat na tomto místě názvy všech didaktických i filosofických spisů, kterými Komenský dotahoval postupně svoje záměry ke zdárnému cíli a kterými položil základ dnešnímu systému, ale má smysl si na tomto místě otevřeně říci, že Komenského přesvědčení vzepřít se nevůli a nechuti, odhodlání píchnout do vosího hnízda i za cenu vlastní nepohody a soustavně pracovat na změně je jediná cesta; cesta, jak lze opravdu něco změnit.

Nepohodlný Komenský v Čechách, respektovaný Komenský v Evropě

Komenský byl nekonečný optimista, po uzavření vestfálského míru mu bylo jasné, že s pobytem v Čechách je definitivní konec, ale ani přesto nepřestal důvěřovat své idee o významu vzdělání a výchovy. Komenského myšlenky ani činy se v Čechách nikomu nehodily, nelíbily a také události let pobělohorských jej nakonec přinutily k odchodu do exilu. Odmítl konvertovat ke katolictví a jako příslušník Jednoty bratrské pak tedy část svého života strávil skrýváním a později prací v zahraničí, kde jeho vliv postupně sílil. Jako vědec a pedagog byl opakovaně zván na přednášky po celé nekatolické Evropě, přijal pozvání na přednáškové turné do anglického parlamentu, podílel se na reformě švédského školského systému, svoje názory v praxi si mohl částečně ověřit např. u dvora uherského knížete Rákocziho, u kterého měl realizovat část reformy školství.  Ale ať pracoval 

Komenský kdekoli, nebo ať přednášel o filosofii, teologii, pedagogice nebo výchově, závěr byl vlastně pořád podobný – Komenský byl osobnost přesahující svou dobu.

Jedno je však také naprosto zřejmé, Komenský nikdy nedostal od českého národa takovou příležitost, jakou mu nabízely pokrokově smýšlející národy po celé tehdejší nekatolické Evropě. Naopak. Byl vlastními lidmi pronásledován, do vlasti se vrátit nemohl a v zahraničí, kde ho dokázali docenit, také zemřel. Svoje neúnavné přesvědčení a pedagogické myšlenky s sebou přinášel kamkoliv, kde se ocitl. V celém jeho životním působení je jasně čitelné odhodlání říci ne nevědomosti, zatuchlosti, hlouposti a podřízenosti. Je to síla víry ve vlastní přesvědčení, síla lidskosti, rozumu a dobré vůle něco změnit. Je to také laskavost a touha zlepšovat a předávat.

V kontextu různých události současného světa si tak pořád víc uvědomujeme, jakým zdrojem inspirace pro nás Komenský je i v dnešní době. Jeho hlasité NE nevzdělanému národu nabírá každým dnem i dnes jasnějších obrysů, v jaké úctě k němu a jeho ne je třeba se pohybovat, protože to byl právě on, kdo se rozhodl „vzít knihy z rukou učenců a nabídnout možnost vědět všem.“ Vzdělání a snadný přístup k němu je dnes běžnou součástí života, je ale dobré si občas připomenout, jaké NE stálo na počátku poznání a vědění každého z nás a jak toto vědění, dnes nazýváno vzdělání, pomohlo každému z nás stát se lidmi ve smyslu Komenského odkazu, tj. lidmi, kteří vědí „jak žít a čeho chtějí v životě dosáhnout.“

Autor: Eva Zahradnická

J. A. Komenský (Schola Ludus)

Ghosts

Anna Honzáková : Cesta pro devět set mediček
Ilustrace pro galerie-ne.cz
http://www.galerie-ne.cz/profily/detail/id/59/anna-honzakova-cesta-pro-devet-set-medicek

Když vstoupila poprvé do posluchárny, začali přítomní studenti syčet, pískat a dupat. A hluk se stupňoval. Přivítání první ženy, která se rozhodla studovat na české univerzitě medicínu, nebylo zrovna nejpřívětivější. Anna Honzáková se však nenechala odradit. Stala se první českou gynekoložkou. Mezi její pacientky patřily Josefína Náprstková, Eliška Krásnohorská či Hana Kvapilová.

Než si však v domě č. 7 v Praze na Moráni otevřela svou soukromou ordinaci, slýchala od mužů-lékařů, případně od mužů-politiků jen samé ne. V novinách (muži) tiskli posměšné karikatury. Tak třeba – komická postava ženy v bílém plášti stojí nad postelí s pacientem: „Umře, musíme tam všichni,“ prorokuje zoufale.

I Annu Honzákovou, ženu s extravagantně krátkým účesem, chtěli její současníci vidět u plotny. Anna však řekla „ne“. Nevzdala se a šla si za svým snem.

Snem, který měla už od střední školy (první Soukromé střední školy dívčí spolku Minerva). Stalo se to ve třetím ročníku. Ze zadní lavice se ozval výkřik. Hlava jedné z dívek zmizela kdesi pod lavicí. Pan učitel zbělal. Anna však pohotově přiskočila ke spolužačce. Vší silou ji vytáhla ke dveřím, na volné místo, aby se neporanila a neudusila. Zatímco pan učitel stál jako opařený, Anna se při těžkém epileptickém záchvatu spolužačky zachovala duchapřítomně. A jak píše Eva Uhrová, autorka knihy Anna Honzáková a jiné dámy, od té doby „v ní všichni viděli doktorku“.

Škoda, že to není chlapec
Jenže koncem století v Praze ještě žádná žena-doktor nebyla. Ženy nemohly studovat na univerzitách, neměly volební právo a muži tehdy donekonečna omílali, že vzdělání ženám škodí; činí z nich mužatky. A vůbec, jejich tělesná konstrukce jim nedovoluje vykonávat povolání, pro které jsou stvořeni pouze muži.

„Škoda že to není chlapec,“ utrousil u Anniny maturity zkoušející profesor. A Anna se upnula k myšlence, že se jí podaří vystudovat v zahraničí. Ve Skandinávii a v některých dalších zemích Evropy už ženy-doktor slavily úspěchy. U jejich ordinací se dveře netrhly, už jen představa, že ženu vyšetří žena, byla na konci 19. století doslova senzací. Než však Anna stihla nastoupit na univerzitu ve Švýcarsku, zemřel jí otec, živitel rodiny. Musela tedy zůstat doma.

A tak jedné z prvních absolventek Minervy nezbývalo než psát petice, přesvědčovat politiky a žebrat u pražských lékařů, aby ji vzali na milost. O tom však tehdy nikdo nechtěl ani slyšet. Snad ještě kdyby chtěla „působit v jakémsi podřízeném zaměstnání lékařském“. Ale tohle? Žena není fyzicky zdatná, nemůže být doktor, uzemňoval ji i vyhlášený profesor Josef Thomayer. 

Anna se však nenechala zastrašit. Nejprve našla zastání na pražské německé univerzitě a posléze krkolomně získala svolení objevit se i na české akademické půdě. Vstoupila tam za pískotu a syčení na samém sklonku 19. století. Docházela na přednášky i praktika. Plnohodnotnou studentkou však nebyla, její status byl stále jaksi provizorní. A přestože byla na pitevně bystrá a přesná a u svých nešikovnějších kolegů vzbuzovala zášť, její vzdělání se pořád nepočítalo. Přitom studovala už deset let. Deset let slýchávala poznámky o mužatkách a starých pannách. Psala petice do Vídně a žádala audienci u ministra školství.

(Ne)přivítání do lékařského stavu

Nakonec si to vybojovala. Desátého března 1902 jí bylo milostivě povoleno přistoupit k rigorózní zkoušce z gynekologie a porodnictví. K veřejné zkoušce, která přilákala davy zvědavců. Kdo to kdy viděl! O ženské anatomii vypráví žena! Na koženém modelu ženského klína s koženým novorozencem názorně předvádí porod!

Zkoušející pochvalně přikyvují. O pár dní později v Karolinu Anna Honzáková slyší: „Jste první žena-doktor lékařství na naší stavovské univerzitě.“ 

Poté, co ji nadále muži-doktoři nehodlali přijmout mezi sebe, si houževnatá gynekoložka otevřela vlastní praxi. Dům s výhledem na Emauzský klášter začaly okamžitě navštěvovat „ženy všech vrstev“. Přišly se svěřit ženě se svou neplodností, těhotenskými obtížemi nebo venerickými nemocemi (které, jak Honzáková věcně připomínala, do manželského svazku zavlekli ve většině případů muži). 

Vytrvale se však snažila ještě o jedno. Jako lékařka střední školy Minerva si vedla statistiku o zdravotním stavu dívek. Chtěla dokázat tehdy do omrzení opakované tvrzení politiků, že vzdělání ženám škodí na zdraví a že na určitá vznešená povolání mají chabou tělesnou konstituci a menší mozek. Snažila se vědecky prokázat, že práce, při níž je třeba zapojit i hlavu, ženy také zvládnou. Oceňovala přitom podporu T. G. Masaryka, který rovněž upozorňoval na fakt, že na univerzity muži ženy pustit nechtějí, ale na vesnicích nevzdělané ženy dřou na polích jako koně. Rodí přitom jako o život a nikdo se nad jejich zdravotním stavem nepozastavuje.

Z cestičky se stala dálnice

Anna nebyla žádnou sufražetkou. Chtěla jen dělat práci, pro kterou měla vlohy. Porodní bába, která jí asistovala, popsala lékařku Honzákovou v akci následovně: „V několika případech jsme byly u případu, kdy se dostavily porodní křeče. Když to přišlo, otec dítěte omdlel, sedmdesátiletá matka rodičky radila vypít moč a odvar z cibule. Rodička popadla půllitr a hodila jím po mně. Vtom přicházela paní doktor. Vše ztichlo. K ránu se narodil zdravý chlapeček…“ Tak cituje porodní bábu autorka monografie Eva Uhrová.

Kromě toho první žena-doktor šířila osvětu. Přednášela o hygieně i o pokoutných andělíčkářkách, o případech, které končí tragédií. Zasvěcovala emancipované pražské ženy i prosté vesničanky do tajemství primitivní antikoncepce. Vysvětlovala, jak se mají bránit vyčerpávajícím těhotenstvím. Ženy tehdy běžně rodily i více než deset dětí za sebou a ještě byly „osočovány manžely, že jsou příliš plodné“. Anna Honzáková lékařské vědě obětovala i možnost stát se sama matkou. Možná si neuměla představit, jak skloubit rodinu s odbornou praxí. Moc vzorů v tomto ohledu jakožto průkopnice neměla. A možná se nenašel nikdo, kdo by ji dokázal milovat jako ženu, jako ženu-doktor. Doba, kdy se dámám ve vypasovaných šatech na univerzitách začalo tleskat, přišla až později. 

Už roku 1929/1930 studovalo na české univerzitě více než devět set mediček. Anna Honzáková jim vyšlapala cestu.

Converse music studio

GISMO Monsters (colouring - Baru)

Karel Boar

Miroslav Tyrš : Krásný a moudrý
Ilustrace pro galerie-ne.cz
http://www.galerie-ne.cz/profily/detail/id/41/miroslav-tyrs-krasny-a-moudry

Někdy stačí opravdu málo. Miroslav Tyrš byl často nemocné dítě s chatrným zdravím. Lékař mu proto doporučil tělesná cvičení. Chlapec zesílil a na vlastní kůži pochopil, že zdravému duchu se nejlépe daří ve zdravém těle. To ještě nevěděl, že toto české rčení má v řečtině jednoslovné vyjádření.

 
Již staří Řekové totiž položili základ vývoji tělesné kultury. Prostřednictvím těla bylo cílem posílit i duchovní a mravní jednání člověka, skloubit dobré, krásné a ušlechtilé v jednu harmonickou jednotu. Vznikl ideál všestranné výchovy, tzv. ideál kalokagathie, přesvědčení, že krásné a dobré patří k sobě. Tyrš k této myšlence přidal ještě silný nacionalistický akcent, chtěl mít z Čechů „statné jonáky“, národ bratří a sester, kteří by byli duševně na výši a tělesně zdatní a jako první moderní národ by obnovili ideál starověku. To vše v době, kdy ideálem mužské krásy byl pivní břich a hubená žena neměla šanci se dobře vdát.

Nein! Kein Tirsch! Ich bin Tyrš
Říká se, že poturčenec bývá horší Turka. Když byl malý Miroslav zapisován na matrice, v kolonce příjmení mu jeho německy hovořící rodiče nechali napsat tradiční Tirsch. To ještě nevěděli, že záhy tragicky skonají a jejich syn se ocitne u českých pěstounů. A českou myšlenku přijme natolik za svou, že odmítne i své příjmení. Z děčínského Němce Tirsche se stal zapálený a příkladný pražský vlastenec Tyrš. První NE bylo na světě.

Nemělo ovšem zůstat pouze u jména, mladík se naučil perfektně česky, jeho široký studijní záběr mu zajistil skvělé vzdělání a nutnost posílit tělesnou konstituci ho navíc zavedla do proslulého ústavu Jana Malýpetra, jehož tělocvična v Panské ulici v Praze byla ve své době proslulým střediskem tělesné výchovy. Byl to právě Malýpetr, kdo se společně s Erbenem, Čelakovským a Purkyněm pokusil dát Čechům vlastní tělocvičné názvosloví. Inspiroval tak svého žáka, který Malýpetrovo úsilí dotáhl ke zdárnému konci. Zatímco u Malýpetra se ještě cvičilo podle instrukcí obsažených v knihách Die deutsche Turnkunst, případně Die Lehre der Turnkunst, což by se dalo volně přeložit jako Německé umění cvičby, sokolové už budou vzpažovat a připažovat podle Tyršovy Tělocvičné soustavy sokolské. Tyrš tak řekl ne další závislosti na německém vzoru a přiložil cihlu ke stavbě českého národního sebevědomí.

Lví silou vzletem sokolím
Klíčovým pro splnění Tyršových snů se stalo setkání s Jindřichem Fügnerem. Patrně nepřekvapí, že Jindřich byl původně Heinrich a českou myšlenku si (také) vybral. Dědictví mu umožnilo oddávat se renesančním zájmům a zajistit si všestranné vzdělání včetně sportovního. V tělocvičném spolku se také potkal s Tyršem, jemuž začal aktivně pomáhat s realizací myšlenky českého tělocvičného spolku. V únoru roku 1862 tak oba stáli u vzniku Sokola Pražského. Tyrš pak byl jeho prvním náčelníkem. Sokol se stal českým fenoménem, skutečným vychovatelem národa v dobrém i zlém.

Od samého začátku hodlal Tyrš šířit novou myšlenku do všech stran. K tomu mu měl sloužit všesokolský slet, jehož první ročník plánoval už na rok 1866, úřady ale vyděsila představa Čechů a dalších Slovanů defilujících Prahou a akci nepovolily. Své ne potom vydržely opakovat velice dlouho, jenže Tyrš se nenechal odradit. K prvnímu sletu sice došlo až v roce 1882, ale jednalo se o Tyršův triumf. Pražské slavnosti měly obrovský úspěch a konečně ustavily Sokol jako číslo jedna mezi českými spolky. Tyršovo vytrvalé ne ignoranci úřadů se vyplatilo. 

Antická idea kalokagathie rozvinutá Miroslavem Tyršem a jeho následovníky položila základ společenskému hnutí, které se spojilo se vznikem a s dalšími osudy českého (československého) státu. Sokolské slety byly chápány jako kulturní události, jako politické demonstrace i jako vyjádření rostoucí ekonomické síly českého živlu. 

Idea Sokola nese myšlenku zaměřenou všelidsky. Je zdůrazněno pouze to, co lidi spojuje. Pro heslo Bratrství platí, že pokud někdo žádá bratrský přístup, musí jej také sám prokazovat. Vytrvalost mluví o vytrvalosti v činu. Aby byly viditelné výsledky, je zapotřebí úsilí v řádu let, nikoliv měsíců. Heslo Tužme se nemáme chápat pouze ve smyslu zpevňování svalů, ale i jako překonávání obtížných životních situací.

Jen dál!

Neustálý vývoj byl Tyršovou mantrou. Spokojenost se sebou samým vede podle něj ke stagnaci, kterou ostatně považoval za hlavní lidskou nectnost. Pro svou touhu, aby byl český národ národem kvalitním, i pro svou víru, že toho lze dosáhnout důslednou výchovou, Tyrš sice patří mezi velké idealisty, ale svou schopností činu má mezi nimi výjimečné postavení. 

Organizace, kterou spoluzakládal, byla za 150 let své existence čtyřikrát zakázána nebo ve své činnosti omezena válkami a totalitními režimy. Nikdy nezanikla. Jak se praví v textu jedné ze sokolských písní: „byť i cesta daleká, ta sokolíka neleká...“

Dinos
English textbook - comics & illustration (selection)

Front

Transportation

Nature (activity)

Cooking

Museum

Computer

My day

Senses (activity)

Travelling

Stego and movies

History

Making friends

Numbers

Numbers 2